11. Den | Splněná vize – oheň | Pavel Adventurer

Když jsem se šel první noc projít s Honzíkem po Krumlově, tak jsem procházel po nejznámějším dřevném mostě a koukal na ostrov. V ten moment jsem cítil, že mi tam něco chybí. Měl jsem vizi, že tam udělám táborák ať to stojí, co to stojí. Jediné překážka byla ta, že je to místní vyhláškou zakázano.

O deset dní později ráno jsem se vzbudil a začal jej organizovat. Prve jsem navštívil Tilingerovi, abych si domluvil půjčení koleček na sběr dřeva. Mou pozvánku na táborák jsem jim přednesl a ale oni už bohužel měli jiný plán na večer. Eva mi nicméně řekla, že bych měl provozování otevřeného ohně nahlásit na hasiče a ideálně i na radnici, kde mi bylo jasné, že to bude smeteno ze stolu.

Pak jsem se dozvěděl, že koordinátorka projektu má nějaký kovový koš na oheň a proto jsem si s ní domluvil schůzku a navštívil ji. Tam se ukázalo, že už jej nemá ale přišla s jiným nápadem.

Půjčila mi duši od traktoru, kterou jsme si nafoukli a šli si projet Krumlov s Péťou. No jo ale když už tak už jako páni v boratkách. Jedny jsme měli půjčené od místní dívky Maji a druhé mi zrovna v ten den přišli a já si je musel vyzvednout na konci Krumlova. Péťa mi tedy půjčila kolo a za půl hoďky jsme nastupovali na vodu ve vší kráse.

Po sjetí prvního splavu Peťka už neměla více čas, aby nás natáčela a tak jsem pokračoval sám. V tom jsem u vody potkal Peťku s dcerou Zuzankou a užili jsme si kopec srandy. Po sjetí druhého splavu mně Zuzanka následovala až na ostrov.

Na ostrově jsem si udělal pořádnou fotečku do mého alba a pak šel na divoký proud prudkého ramena řeky Vltava. Dojel jsem až na náplavku nedaleko mého domu. Tam se zrovna čvachtali Dudovi.

Chtěl jsem se obléct a jít domů. Nicméně Honzu Dudu zajímalo, jaké by to bylo kdybych šel v plavkách až domu a hlavně prošel kolem pana prudiče z army šopu. Jasná práce pomyslel jsem si a šlo se do akce. Zatímco kolem procházející lidi to nesmírně pobavilo, tak pana army pořádně vytočilo.

Logicky jsem doma potřeboval mokré plavky pověsit a čistou náhodou zrovna vysely hned vedle české vlajky, což byl pro pana army smrťák. Z jeho úst začalo vycházet sousta sprostých slov, kritiky a výhružek o zavolání policie.

Já jsem měl starosti s přípravou večerního ohně, ale tak když už byla taková reakce, tak jsem si jí rozhodl natočit, což se nelíbilo ještě víc. Army pán se ptal zda si z něho děláme prdel, což bylo snad očividné, že děláme.

Poté vyběhl soused, který měl stejný slovník a tak byl rovněž odměněn audiovizuální dokumentací. Když jsem odmítl pořízený materiál smazat, tak do své ruky uchopil popruh mého fotoaparátu. Mé výzvy na upuštění mého majetku neuposlechl a s úsměvem prohlásil, že to je patová situace.

Tu jsem tedy musel ukončit, tak že jsem z kapsy vytáhl kapesní nůž s nůžkami a popruh od foťáku ustřihl, aby jsme konečně mohli jít na dřevo. Když jsme sbírali dřevo, tak přijel na elektro koloběžce místní režisér Marek se slovy, že jsme to přehnali.

Abych jsem se vyhnul všem potencionálním sporům s místní vyhláškou, tak jsem nakonec oheň udělal v grilu. Bylo to čisté a zároveň se oheň uskutečnil, z čehož jsem měl obrovskou radost. Samozřejmě na opékání nechyběli buřty, se kterými si nás pár korejců odfotilo a ti odvážnější se přišli i trochu přihřát.

Do toho nám výborně hráli z nedaleké hospody živé představení. Dorazil místní pán se stížností, že si tady děláme oheň a on nemůže. Ujala se ho koordinátorka Petra Lewis a vše mu vysvětlila. Možná díky tomu, že se na něj mimo jiné usmála pěkná žena, odcházel rovněž s úsměvem na tváři.

Nad ránem jsme naší akci rozpustili. Já jsem nacejtil, že chci usínat u zvuky tekoucí řeky a tak jsem si jen domů skočil pro spacák. Než jsem se během 15 minut vrátil, tak jsem zjistil, že nám zase ukradli vlajku. Byli tam i další věci ale zmizela jen ta vlajka.

Brzo ráno jsem se probudil, vše po sobě uklidil a pak se šel domů pořádně dospat.

PS: Když jsem můj pobyt ukončil a jel vlakem domů a měl konečně rychlý internet, tak jsem koukal na reportáž o Katce Šedé, ve které jsem poprvé viděl následující fotku.

Myslel jsem si, že jsem viděl už všechny, ale tahle nikde nebyla ani v knize. Na fotce bylo vidět, jak si lidé dělají táborák na ostrově. Bylo to přesně jako moje vize, jako moje deja vue, jako můj sen, který jsem jen uskutečnil ❤️