Mezinárodní hudební festival Český Krumlov

V posledních dnech oživili městské buskování dívky a mladíci v modrých tričkách, nejčastěji s houslemi. Někdy hráli sólo, někdy v komorním seskupení dohromady. Svým hraním dali pouliční kultuře trošku vyšší laťku, ale futrál na peníze samozřejmě nechyběl. Vedle něj jste dostali i pozvánku s programem na následující tři týdny plné kultury, zábavy a všelikerých estrád. Vlaječky visí z různých domů, bannery, áčka, veřejný prostor je poset nepřehlédnutelnou reklamou na vrchol kulturního léta ve městě. Chcete vážnou muziku pod taktovkou Leoše Svárovského? Nebo raději cikánskou rytmickou vášeň? Či takové dnešní lidové Čechomory? Či Juru Pavlicu? Muzikály? To vše se do tohoto žánrově neukotveného, ale o to líbivějšího hudebního festivalu vleze. V kulisách jízdárny, zahrad, kláštera či maškarního sálu si najdete ten svůj správný kulturní zážitek. Když si za lidových deset tisíc koupíte zlatou věrnostní kartu festivalu, dostanete mj. slevu na pizzu Latrán! Deset procent do Pohlreichem prověřenýho podniku. To chceš. Ne náhodou obě kratochvíle provozuje pan Boháč. Další z krumlovských figur, co umí našlapovat a balancovat v mezích možného. Světová kultura, pěkné kusy, opravdové hvězdy, perfektní lokality. Vše nablýskané, ale vlastně i dost bizardní. Odrazem akce jsou třeba festivalová auta. Jsou taková bílá nablýskaná SUV BMW, co si večer sviští městem. Taková lidová kratochvíle. Kus poezie mezi trdelníky…

Je sobotní prázdninový vlahý večer. Klid a mír panuje vůkol. Doplňován lehkým podkresem městských ruchů někde mezi řádky. Ležím v posteli, okno otevřené dokořán. V sousední pivovarské zahradě (která je rozparcelovaná mezi Kooperativu a dosud nedořešenou záhadnou společnost Centrum Český Krumlov a.s.) právě probíhá operní galakoncert. Tóny doléhají k mým uším a s lahví poblíž se velice dobře noří do pracovních povinností, které nám přes provozování „normálního života“ stále utíkají. Děti nadšeny běhají z ochutnávek označených certifikátem „Klasa“, jež je sponzorem celé kulturní kratochvíle.

Jak vypadá celá kulturní událost? Zaprvé se pořádně oháknete do smokingu, popř. večerní róby či jiného adekvátního aranžmá. Pak přijdete k lokaci kulturní události, zde se nadlábnete u stánku se vzorky občerstvení. Sličné uvaděčky zkontrolují, zdali máte zakoupeny lístky. Tentokrát tato akce pro smetánku vychází na pět tisíc za lístek. Pokud jste kámoši, dosáhnete na partnerskou slevu 20 %, tak můžete mít lístek třeba i za čtverku. Projdete vstupem, nafasujete pláštěnku (pokud jste pravidelným účastníkem daných kratochvílí, tj. pokud jako místní figura chcete za něco stát, máte doma sadu minimálně s dvaceti igelitovými pláštěnkami). Pak nafasujete ledňáky s belgickou čokoládou. Pořádně se nafutrujete. V ceně je i nějaké to pitíčko. Lehký alkohol, aby konverzace nevázla. Hlavním motivem celé této nóbl-posh akce je být viděn mezi těmi správnými a důležitými lidmi, co na to mají. Potřást si rukou, hrát svou roli, tvářit se důležitě. Být u kormidla.

K mé pracovně-kulturní posteli přichází dívka od sousedů (jejich návštěva, co spí u nás v bytě). Ležérně vyzývavým stylem s lahví dobrého vína mě vytrhne z pracovních snah a donutí zapojit se do víru společenských rejů sobotního večera. Tak debatujeme u koktejlového baru s návštěvníky festivalu. Dozvídáme se, jak to tu chodí, jakou to má tradici a jaké má akce rozpětí. Příští týden, aby organizátoři rozptýlili obavy o elitářském nastavení akce, bude promítání letního kina – zdarma v rámci festivalu. Úlitba veřejnosti bude i koncert k výročí republiky na náměstí Svornosti. Sedmadvacet ročníků, to už je slušná tradice. Potkáváme místní figury a postavičky krumlovského života. Řada z nich na podzim i kandiduje. „Jestli věci děláš dobře nebo špatně, to je prý jedno. Hlavně když jsi vidět.“ Toť jedno z mouder večera.

Krumlov jako kulisa k pařbám

Další z moudrých rozborů večera říká, že „joint“ od svého etymologického a sémantického významu je de facto takový společník, kamarád a propojovač. Když lidi spolu kouří, tak je to stmeluje. U nás je ale o něco silnější vžitá kultura alkoholická. Aby někteří místní pustili chlup svého moudra, historek, zážitků a otevřeli se vám, je holt nutno nejprve jejich hrdlo prolít nutnou dávkou tekutin obsahujících aspoň nějaké to procento účinné látky ethanolu. Nejlépe funguje pak kombinace obojího. Žel o to horší to má pak následky následující den. Ale nekažme si tekutou plynoucí přítomnost, krásný vlahý večer v přítomnosti éterických dam a ležérně naladěné společnosti po vydatném kulturně-společenském zážitku. Paří se na ulici, paří se na lavičkách, mostě, ostrově, všude venku, kde to jen jde… Nočním klidům navzdory. Někteří místní se museli pro množství pití a dýchánků, které jsou prakticky na každodenní bázi z města odstěhovat na periferii. Někteří by to neunesli, prostě by se uch…pili. Návštěvník se jde bavit a pít, neb v tuzemském prostoru je zábava notně spojená s pitím. Místní, co chtějí držet krok, mají opravdu co dělat. To jak finančně, tak zdravotně. Když to nedáte, je pak nejlepší řízená rekreace v místě zvaném Červený dvůr (původně letohrádek Viléma z Rožmberka, dnes psychiatrická léčebna), který je kousek za městem.

Psychedelické chvíle nad ránem

Místní bohém, umělec, zvaný místními a kamarády Párek nás zve k sobě do ateliéru. Lyrické chvíle, kdy kroutící dívka co chvíli svíjející vyskočí na stůl a pro mužské potěšení a inspiraci se zakroutí? Nebo vypadne nějaká perla, nosný postřeh o celém tomto místě? Ale jo. Všechno to tak nějak plyne. Probíráme povodně. V galerii mají linii, kam v roce 2002 dosáhla voda. Párek vypráví, jak pár dní před samotnou pohromou vylezl na balkón a tam hle – slimák! „Uff ty vole,“ řekl si. Ono jich bylo víc, objevili se najednou znenadání a všude. Za pár dní, když už byla povodeň v nejlepším, na balkóně prohlížel spoušť kolem – všiml si těch slimáků – stále na stejném místě, avšak cca 3-5 cm nad hladinou… Příroda věděla. Tak i v ateliéru mají nad naznačenou hladinou tehdejších událostí svíjející a plazící slimáky.

Nebo místní strašidlo či duch. Černý chlap. Pán s buřinkou či kloboukem. V černém obleku. Chodí na vycházky. Buď s holí či se psem na vodítku. Na Náplavce v ohybu řeky u starého pivovaru. Zničehonic se zjeví, nejvíc nad ránem, když obloha už šerá…

A příhody o Párkovi jako Malém princi, co chránil svou růži před necitlivými zásahy nůžek floristky vyslané Českokrumlovským fondem. Příhody o necitlivém vytrhání laviček a soch na nábřeží po povodních… Dnes jen kamenná variace na téma betonový břeh a koryto, namísto zapuštěných kořenů stromů, přírody ve spojení s uměleckými výstupy do veřejného prostoru. Příběhy o tatínkovi, umělci, sochařovi, co ho prý město vyhnalo jako Schieleho pro jeho prostopášný život? Starý pan Páral si v Kájově ve dražbě sehnal nádraží, kde si dal do kupy prostory v nichž se našel, utvořil vše v alegorii na kufry – jež jsou symbolem útěku, deportací, ale i životních zážitků, které se po otevření vrací…

Krumlov jehož osudem je voda, jež se odráží do ducha města a line a kroutí se kolem, protéká jako život sám. Půtky a boje maloměstské, ale kulisy a návštěvy světové. Umělci, politici, návštěvy všeliké. Vše to vybalancovat a proplout se ctí, to je úkol…