Jaký si to uděláš…

Náš „normální“ život v Krumlově skončil, pár dnů jsme již ve svém skutečném normálním životě, a tak můžu krátce zrekapitulovat, co mi 12 dnů v domě v ulici na Latránu přineslo. Jak zaznělo v jiném článku jiné rodiny tady na blogu, zážitky byly silné. A moje zážitky byly také dobré. Jako vždy ale záleží na tom, jaký zvolíte přístup. Já jsem se rozhodla projekt, město, další účastníky projektu i pobyt s rodinou v cizím prostředí si užít a zaměřit se na to, co se mi líbí, co mám ráda, zkrátka mít se fajn.

Je potřeba ale zdůraznit, že samotný pobyt před statickými kamerami na třech místech města neukazuje nic z toho opravdového normálního života. Normální život neprobíhá na prostoru několika málo metrů čtverečních před domem. Normální život nepředstavuje několik málo aktivit limitovaných místem. Sama bych si nezvolila, že s dětmi budu trávit hodiny na vymezeném prostoru v největším turistickém davu poměrně omezenými činnostmi. Sama jsem si však zvolila, že bylo možné zajít k řece, kam děti házely kamínky a také se koupaly, procházet se zahradami, grilovat ve vnitrobloku, posedět u piva mimo rušné centrum, zajít si k Hornobranskému rybníku (mimochodem skvělé místo), trávit čas s rodinou a přáteli. Centrum Krumlova je k životu a stačí jen nějaká opatření, které místním zjednoduší život (umožněte jim zejména jednodušší průjezdy a parkování za rozumnou cenu). A žít se tam dá, jak ostatně i starousedlíci prokazují. Ano, davy turistů mohou být nepříjemné, ale není nutné být jim vystaven, ve městě jsou krásná místa, kam jim lze jednoduše a pohodlně uniknout, a to i s kočárkem a malými dětmi. Byty ve starých domech jsou obyvatelné a lze je jistě uzpůsobit jednoduchými úpravami i pro rodinný život. I v centru se dá nakoupit a najíst a nezruinuje vás to.

Moje zážitky z pobytu v Krumlově jsou dobré a město nepovažuji za skanzen. Měla jsem možnost v něm nyní pobýt nad rámec obvyklé jednodenní návštěvy památek či povinné zastávky při sjíždění řeky a konstatuji, že v historickém centru Českého Krumlova se dá hezky žít. Já a moje rodina ale toho nejsme důkazem. Důkazem jsou „starousedlíci“, které potkáte v ulicích, ale pokud jste ve městě jako krátkodobý turista, ani je nezavnímáte. Nevětrají peřiny do ulice, protože se to tady tak nikdy nedělalo, neházejí si míčem před skleněnými výlohami, protože to je holý nerozum, nepijí kafe u stolečku na nejfrekventovanějším místě před domem, proč by to taky dělali… Radši jdou posedět k řece, do parku či zahrady, a pak se vrací do svých domovů v centru nejkrásnějšího českého města, žít svůj normální život, stejně jako jej žiju ve svém domově na jiném místě já.

Y.