Jak Krumlov ke štěstí přišel

Dnes jsem v rozhovoru s místními vyslechl tak absurdní historku, že se tu o ni prostě musím podělit, i když samozřejmě nevím, nakolik je pravdivá. Věřte tomu, nebo ne. Český Krumlov, jedno z nemnoha míst v Česku zapsané do seznamu světového dědictví UNESCO, pročež do města přijíždějí doslova hejna turistů, se stal významnou památkou kvůli mimořádně zachovalému komplexu historického centra a přilehlému hradu a zámku. Drtivá většina městských center nejen u nás byla v minulosti nevratně přestavěna a historický charakter místa tak definitivně zanikl. Ne tak Český Krumlov, zejména se svými částmi Vnitřní město a Latrán – těmto lokalitám se významnější přestavby (naštěstí) vyhnuly a zůstal zde zachován středověký ráz. Podle vyprávění místních mají na tomto stavu významný podíl Cikáni, kteří zde po druhé světové válce nahradili odsunuté Němce a kterých zde až do devadesátých let minulého století žilo poměrně dost. Cikáni totiž měli dle vyprávění pamětníků specifický postoj ke správě domů, které obývali – na rozdíl od jiných uživatelů se totiž nepouštěli do rozsáhlejších moderních úprav, no prostě ty nemovitosti většinou nechávali tak, jak byly. Ovšem právě tento jejich přístup měl podle některých místních v konečném důsledku vést k tomu, že město nakonec zůstalo takové, jaké bylo a následným zařazením do UNESCO se stalo světoznámé a pro mnohé místní i zlatým dolem. A teď přichází otázka za pět bludišťáků: že neuhodnete, které etnikum muselo v rámci privatizace po roce 1989 více či méně nedobrovolně tuto lokalitu opustit a uvolnit místo prodejcům jantaru, zlata a drahého kamení?