Dobrý večer!

Pro rozšíření představ o cíleném žití běžné každodennosti přidám pár doplňujících poznámeček. Jak již bylo napsáno mojí milou ženou, dnes jsme prochodili část Krumlova a v rámci naší pracovní pozice zkoušeli vymýšlet a představovat si, co by se kde dalo normálně (či plánovaně normálně až lehce „provokativně“) dělat. Vyšlo nám, že každý prostor má své vlastnosti a nabízí jiné možnosti, v nichž něco může krásně zapadnout jako přirozené, něco naopak vůbec. Snažit se pak dělat něco, co do daného místa nesedí, nemá cenu. Někdy to ale asi je nutno zkusit, byť to spustí i nějaké ty kontroverze. V našem případě, kdy bydlíme ve druhém patře a vlastně mimo hlavní turistický tah, nebudeme škrábat brambory na židličce na chodníku nebo tam sušit prádlo. Naopak pro toho, kdo bydlí třeba přímo v přízemí a má okna i dveře rovnou na ulici, tak je to nejen úplně v pohodě, ale dokonce to může být i nutnost. Prodloužit si životní prostor za hranice bytu, aby mu procházející turisté nečučeli dovnitř, což mnozí velmi rádi dělají (jistě ne ve zlém, prostě zvědavost). Také sednout si tam před byt s čajem a bábovkou je super a příjemně to oživuje dění na ulici, jinak naplněné pouze pochodujícími skupinami návštěvníků a sem tam nějakým autem. Jen pozor na ty poněkud až přidrzle zdomácnělé létající lupiče, bábovka pak mizí nějak moc rychle..

My jsme dnes odpoledne zvolili pokus čtení si novin na kamenných schůdcích (lavička byla zabraná), což se následně synkovým nápadem posunulo na kreslení křídou na dlažební kostky. To čtení samo o sobě není až tak zlé, ale pocitově to není úplně ono, když nesedíte před „svým“ domem či bytem. Dlouholetý domorodec by to jistě vnímal lépe, jako třeba „svoji ulici“, ale pro nás, byť to děláme i se záměrem, tak to lehounce skřípe. Možná si číst knížku a ne noviny. Každopádně kreslení bylo příjemnější i zajímavější než noviny :o)  a to nejen pro nás, ale i pro kolemjdoucí. Někteří si fotili výtvory – pochopil jsem, že když se budu tvářit, že ty mé obrázky kreslil synek, tak budou mít podstatně větší úspěch :o)) – mnohým se líbilo, jak si klučina kreslí na zemi a fotili si jeho. Nejvíce to zaujalo kolemjdoucí děti, které nedalo práci přizvat. Postupně se přidávali i starší sourozenci a někdy i mamky! Na fotkách je skupinka z Tchaiwanu, které se to velmi líbilo, byť zejména nejmenší člen byl nakonec barevný víc, než jeho obrázky.  Kupodivu si nikdo nic nekoupil, ani nás ne, asi už nejsem tolik v kurzu. Nicméně se v podstatě všichni svědomitě vyhýbali, aby obrázky nepošlapali – a to se často fotili s výlohou obchůdku přímo nad námi. Děti byly pak viditelně spokojené, že se v tom cizím světě našlo něco i pro ně, tak si třeba Krumlov budou pamatovat podstatně déle a s přídavkem spokojenosti. Aktivní zapojení se je přece vždy lepší, než jen pasivní čumenda, byť jste na výletě a poznáváte krásy cizích zemí. Třeba se nám podaří vymyslet ještě i nějaké jiné možnosti podobně normálních aktivit, které by mohly zapojit i kolemjdoucí. Když to baví mne, proč bych nemohl přizvat i další. Navíc zadarmo, což může nejednoho turistu poněkud vykolejit. Ale pro nás to přece nejsou nepřátelé, ač jsou evidentně v přesile. A jsou tu také každodenně, takže vlastně do té každodenní normality plně zapadají, že? Není to cíleně pro ně, my si to děláme pro sebe, ale sdílená radost je vždycky větší a nečekaná i veselejší, tož si ty tůristy pěkně využijeme, ať máme hezčí den! A nějaký takový přeji i vám :o)   Dobrou noc!