Výhled z okna

Práce

Čeká nás práce. Pracovní doba je stanovena od desíti do šesti. To je čas, kdy Krumlovem protéká největší vlna turistů. Pro představu uvádím, že celá naše pětičlenná rodina za  měsíc této „práce“ na plný  úvazek dostane minimální mzdu. V tomto ohledu to může působit i jako takový mikro pokus k vyzkoušení si nepodmíněného základního příjmu. Přežít se z toho ovšem nedá, rozhodně ne za místních podmínek. Rohlík v krámě 3,- Kč, trdlo se zmrzlinou stovku, fenoménem Krumlova jsou černé kornoutky a černá zmrzka. Ty nejlevnější se dají sehnat za třicet. Plzeň „v akci“ na náměstí za 90,-. Běžné presso v kavárně 80,- Kč. Pro normálního místního nonsens. Avšak představě, že to jsou v zásadě nějaká tři eura už to tak hrozivě nepůsobí. Ceny se dotahují na globální úroveň. Jen ty platy zatím ještě mají velký prostor k růstu. Na cca každém pátém obchodě najdete cedulku, že přijmou brigádníky, výpomoc či pracovníky na plný úvazek.

Naše práce  je žít na třech místech pokud možno „normální život“ a provozovat jej veřejně. Tedy na Latránu, náměstí Svornosti a Široké. Celé se to živě snímá kamerami a mezi  jinými tak návštěvníci Česko-Slovenského pavilonu na mezinárodním bienále architektury v Benátkách mohou sledovat, jak nabouráváme turistický prostor „běžnými činnostmi“. Někdy je to super, jindy si připadáme divně.

Komerce myslím celý Krumlov ještě nepožrala. Krámky jsou tu  vesměs vkusné. Tedy až na zlatnictví, klenotnictví, různé šperkařství a jantary. Je tu těch obchodů tolik, že kdybychom je vytěžili, určitě by  se z toho dala postavit jantarová komnata. Trošku jsme zapochybovali, jestli některé nejsou jako pračka na peníze. Jsou prázdné, nikdo do nich moc nechodí.

Meníčko je určitě na ceduli, nebo ne?

Druhým specifikem jsou obchody označené jako „muzeum“ či „galerie“, kde je  ovšem zřejmé, že jde o prodejní krámky. U těchto obchodů jsme už na třech místech narazili na cedulky  stylu: „free admission“ či „free entry.“ Prostě ano, přijď. Můžeš si zdarma  vejít do obchodu a třeba dokonce  i nakoupit.

Komerční úlisnost k turistům je věc běžná asi globálně. Třeba, že uprostřed  hlavního náměstí je v renesančním domě restaurant Shanghai, nabízí otázku vlastní identity a autentičnosti místa. Když vyrazíte do Šanghaje vy, taky určitě hledáte hospodu, kde mají točenou kofolu a svíčkovou se šesti, nebo ne?

Výprava k rybníku

Po navštívení všech důležitých míst v centru jsme už byli pěkně upečení. Za celý den jsme se krapet přismahli, proto byl nezbytný nákup ochranných pomůcek. Stín, aby  pohledal. I to množství lidí je trochu na hlavu. Proto k  přežití dětí bylo zapotřebí vyrazit k vodě. Zkusili jsme Hornobranský rybník. Úspěch. Sice koupání na vlastní nebezpečí, ve vodě nikdo, ale podmínky byly. Nedaleká hospoda čepuje pivo, v blízkosti dětské hřiště, písečná pláž pro stavění průplavů a hradů… Molo na  skákání do vody a stromy! Přirozená zeleň, stín. Ideální osvěžení.

Hornobranský rybník, pláž, průlezky, pivo…

Jó třešně zrály…

Večer se potkáváme konečně s další rodinou, našimi novými sousedy i některými organizátory tohoto punkového projektu. Bavíme se o možnostech tohoto místa, bude to určitě veselý měsíc.