Kolem 10. hodiny jsem si došla pro snídani do obchodu na Latrán, ještě měli i čerstvé koláče, chvíli jsem seděla na kamenné lavičce na Latráni, tentokrát byla volná. Pak jsem šla do zdravé výživy a dověděla jsem se od místních z centra, že má bufet na náměstí skončit, má z něj být restaurace. Ten funguje asi od revoluce a spousta místních i jiných českých turistů sem chodila. Někdo sem chodil, protože měli přijatelné ceny dortů a hlavně čerstvé. Další problém místních je vjezd do města, ten je vázán na trvalé bydliště a je 100,- Kč na den, tento poplatek se ubytovaným hostům nedá napočítat, protože se jim počítají jiné poplatky. Noční klid v sezóně do 1. hodiny je moc, z barů je hluk.

Hodinářství a zlatnictví skončilo, protože je zlikvidovala konkurence.

Potkám bývalou Krumlovačku, ale pořád tu má byt a zahradu. Bavíme se o projektu, prý je dobře, že jsem se přihlásila, chtěla se přihlásit taky.

Přemýšlím o dopravě, např. spoje z městské dopravy do Větřní na sebe nenavazují, asi 2 roky to spravuje město, spousta lidí si stěžuje. Např. spoje Větřní – Špičák – Tovární jezdí jen několikrát denně, protože se zjistilo, že se ušetří a spoje nejsou dost vytížené. Letos také městská doprava zdražila. Osobně chodím nejradši po Krumlově.

Taky je vidět po městě, že obchody stále obměňují zaměstnance, opakuje se to pořád dokola, hlavně na letní sezonu.

Jedu pro Zuzanku do Větřní, jde si pro vysvědčení do ZUŠ. Jak už jsem psala, bývají přeplněné kontejnery u kostela a nejsou tam kontejnery na tříděný odpad. Dnes se nám naskytl tento obrázek.

Pak Zuzanku vedu taťkovi do práce a u Jelenky se ptají turisti z Kanady, jsem strašně ráda, že to nejsou Asiati.

Když jdu zpátky na Latrán kolem Chvalšinského potoka, vidím, že tu v klidové zóně na trávě odpočívá Asiat. Také asi ne vždy chvátají.

Pak mě napadá, že průvodci vodí turisty po domluvené trase a někdy než turisti něco stačí koupit, musí jít pryč, protože už je čas na odchod. Někdy se na některá místa, např. do vedlejších ulic vůbec nedostanou.

Vzpomínám si, že v Soukenické ulici bývala asi 11 let krásná galerie s keramikou od českých výrobců, paní skončila a jiný obchodník ji neudržel. Také místo Koh-i-nooru bývala kdysi pekárna, místo muzea obchodu potraviny. Některé domy mají zeleň, ale bohužel schovanou za domem.

Přemýšlím o Krumlově, působí tu už několik desítek let fotoklub, mívají výstavy v divadle nebo ve skříních po městě.

Líbí se mi bydlet ve městě, protože nemusím dojíždět autobusem.

Večer, když jedeme nakoupit do Kauflandu, zjišťuji, že tu otevřeli nové občerstvení a lidi (možná i místní) si spokojeně pojídají. Proč ne, když mají poloviční ceny než dole ve městě. Myslím, že na v

vysoké ceny ve městě jsme si bohužel zvykli. Někdo řekne: „No jo, to je Krumlov, to je drahé.“ Například je fajn, že některé restaurace mají pro lidi pracující ve městě polední menu za přijatelnější ceny než po zbytek dne. Ráda jsem chodila do butiku do Široké ulice, kde byl second hand a autorská tvorba. Paní brala i věci do komise. Letos ale second hand zrušili, i když obchod funguje už pěknou řádku let, ale teď už jenom s autorskou tvorbou. Myslím, že někdy za změnou sortimentu mohou být změny vývoje osobnosti člověka.

Vždycky se cítím v Krumlově doma, je to srdcovka.