Vítáme vás na odpoledním divadelním představení! Naše divadelní společnost hraje před Centrem Egona Schieleho, přijala tedy název Šílená divadelní společnost, ho ho ho.

Předvedeme vám loutkové divadlo, jaké jste ještě neviděli! Máme zde loutky – jak vidíte, vypadají jako živé – s vodicími provázky, můžeme je pěkně vodit sem a tam, možná bychom je mohli vodit i za nos, to ale neděláme, loutky by si to totiž nenechaly dlouho líbit – jsou to loutky poslední generace, které postupně ožívají, hovoří samy za sebe a vůbec si dělají, co chtějí, což umí málokdo.

Loutky si vybraly hru Pirátský ostrov. Na ostrově žije pirát Piha – ano, uklání se klátivě všemi směry, prosím potlesk pro piráta Pihu – děkuji – se svojí ženou Evou, ano, děkuji za potlesk pro paní pirátovou. Mají i pirátskou vlajku, v klasickém provedení bílá lebka a hnáty na černém pozadí, Picasso kdysi nahradil zkřížené hnáty zkříženými pórky, nabízeli jsme i zkřížené jihočeské kukuřice, ale pirátská dvojice si přála zachovat tradiční hnáty.

Pirát Piha má svou pirátku moc rád, kreslí jí na tváře červená srdíčka. Barvou na obličej, koupenou v papírnictví v přístavu, kam pirát Piha jednou týdně jezdí lodí na nákup. Nakupuje podle seznamu, který mu Eva celý týden píše, zatím ale nepřišla na to, že pirát Piha neumí číst – vždycky se na něco vymluví, buď že to neměli, nebo že to nenašel, vždyť víš, pořád to přestavují, to je k zbláznění, do výše očí ti nastaví něco, čeho se chtějí zbavit, co jim tam leží už dvacet let, a já mám oči stejně jen pro tebe, ach, jen pro tebe…

Ovšem Eva přišla na to, že Piha neumí plavat. Prosím tě, celý život na moři a neumíš plavat? A už nese nafukovací kruh, už ho pirátovi Pihovi souká přes hlavu, už ho učí první tempa, Á dva tři, Raz dva tři…

V mělké vodě se najednou něco zalesklo. Láhev. Vylovili ji síťkou na motýly. Láhev nebyla prázdná, byla v ní zpráva. Eva podává zprávu Pihovi, Jistě to budeš chtít přečíst. Jen čti ty, ty čteš tak procítěně, říká Piha a Eva, polichocena, čte:

ZPRÁVA Z LÁHVE
Dnes odpoledne přijede zájezd turistů z Českého Krumlova. Chtějí vidět Pirátský ostrov a hlavně pirátský normální život – ostrov byl zařazen na seznam památek UNESCO! Připravte ostrov i piráty na fotografování. Fotografování turistů povoleno. Turisté možná budou na závěr rozdávat dárky, těšte se!
Vaše Vyšší Odmocnina

No tohle. Honem. Co dřív. To je jedno, ale hlavně honem. Zprávou smotanou do ruličky se pirát Piha dívá zkušeně na obzor. Už jedou! Ještě uhladit písek, nešlap po tom, teď jsem to uhrabala. Turisté se nemohou dočkat, neohrabaně vyskakují z lodi, mají mapy, slunečníky, deštníky, roušky a hlavně fotoaparáty. Fotografují si ostrov i piráty. Piráti se nedají zahanbit a také fotografují, vypadá to jako přestřelka. Pak se fotografují společně. Všichni se usmívají. I cyklista z Asie, ten úplně září, nemohl Širokou ulici najít, ale nakonec ji našel.

/Osoby a obsazení: Pirát Piha – Jakub Bartoň, Pirátova žena Eva – Ema Bartoňová, vodiči – rodiče./

/Eva Bartoňová Veselá/