Když vane městem vítr

Naše první dnešní stanoviště je na náměstí. Naši kolegové zde rano tradicne cvičí jógu. Tak si alespoň přisedáme na zem. Později hrajeme s dětmi u kašny badminton. Spolu s malířkou Evou Prokopcovou, která právě teď v Krumlově vystavuje své obrazy, jdeme do bufetu na oběd. Tentokrát se jídlo moc nepovedlo, pivo jsme dostali ze sudu úplně to poslední. To, které se nedá pít. Smůla. Mnoho dalších věcí se dnes nepovedlo podle našich představ. Badminton nám bral vítr, včera koupené kuželky se dají hrát jen tak doma na koberci. Bublifuk fungoval. Pořád jsme se uhýbali projíždějícím autům. Mezitím žena dlouho mluvila s milou australskou rodinou, krátce s čínskou učitelkou, dětské kreslení na kavárenském stolku přilákalo i větší skupinu Číňanů. Ti ale mluvili jen čínsky. Prestoze nam ani dnes pocasi moc nepralo, stravili jsme ve meste 8 hodin a deti ani nechtely zpatky domů. Ale všichni teď máme cennou zkušenost, že když chceme hrát badminton, musíme pomyslet i na vítr.

/David.Bartoň/