Jak jsem dělal průvodce

Domluvil jsem se se známými, Janou a Honzou, že jim ukážu Český Krumlov.
Jsou sice z Budějovic, cca 24 km po silnici, ale v Krumlově delší dobu nebyli.
Přijeli před devátou autobusem Regionjetu na zastávku Špičák, kde jsem je čekal …
První jejich slova zněla: „Tak co nám ukážeš?“
No, měl měl jsem toho připraveného docela dost!
Prošli jsme přes Jelenku pod Plášťovým mostem přes Vltavu do centra. Na pravo vidíte, na levo vidíte …
Pěkné počasí a dopolední klid. Klid?  Město ještě spalo, turisté, ti se už probudili.
Mám v Krumlově pro návštěvy několik tras, buď dáme kolečko nebo osmičku.
Třetí možností je kombinace. Pro fotografy je toho dost. Po necelé hodině se ulice
začínají plnit. Skupinky turistů je rychle ucpávají . Chvilkami jsou neprůchodné
natož průjezdné! Turisté se selfí tyčemi. Je to jako kdyby byli vzájemně „na kordy“.
Je fakt, že fasády, střechy, okna, dveře, komíny jsou krásně opravené – ale to je asi tak všechno, co mou návštěvu  zaujalo. Zlatnictví? Ne! „Upomínkové“ tretky? Ne!
„Hele, tady asi někdo fakt bydlí!“, zvolá Jana, když vidí sušit prádlo na šňuře.
Jinak si připadají jako v davu klasické jihočeské výstavy „Země živitelka“.  I  když ta dnes už není jako před třiceti roky – to býval panečku velký budějovický svátek, kdy si naši příbuzní koupili melouna hned dopoledne u vchodu a pak ho celý den tahali, aby jim odpoledne v Pivovarské zahradě upadl na zem a rozbil se.
No nic, procházíme z náměstí dolu k restauraci „Na louži“, kde si dáme pivko. Dál se prodíráme Širokou, pak  Dlouhou ulicí přetneme Radniční a jdeme dál Parkánem (tady je trochu voněji), prolezeme Myší dírou a vystoupáme do Horní ulice, kde jim ukážu začátek Rooseveltovi ulice (taky plnou pensiónů). Pak se vracíme Horní zpět na náměstí. Celou dobu si povídáme o Krumlově, tedy asi já povídám, jak jsem se tu narodil a vnímám veliké změny oproti mládí. Tedy změny města!
(Vynechám vzpomínky na dětství, kdy jsem cca  před pětačtyřiceti lety přibližně dva roky chodil z Přísečné do Kláštera a kostela Sv,. Víta  ministrovat ale o tom třeba až jindy  :o).
Z Krumlova se stal skanzen. Někdy v roce 1986 jsme ho projížděli jako vodáci z Vyššího Brodu – jsou z toho č.b. fotografie, dýchá na mne romantika! Dneska pořídit romantickou fotku z města? Možná ráno pohled s oparem nad Vltavy na zámek, nebo kus fasády – nějaký detail … U celku bych si musel dát práci a odstranit ve fotošopu turisty, když nechci, aby to to byla fotka jako z veletrhu v Londýně, nebo z Pekingského metra.
Ten pár, který jsem provázel, byl něčím nadšený ale v něčem celkově dost otrávený!
„Kde se tady dá sednou? Pokecat? Dáme pivko, najíme se?“
No, ten „nápad“ – někde spočinout, orazit si, jsme řešili několikrát! Fakt je, že restaurace byly, byť i přes poledne – prakticky prázdné! Proč asi? Asijští turisté vypadali najedení a napití. Tuzemské návštěvníky odrazují ceny …
Pivo pro našince za 55,- ,  65,- Kč a nebo Staropramen „U lazebnice“? (hned za mostem pod zámkem) dokonce za 95,- Kč? To je …
Takže jsem už vypustili okruh Rybářskou ulicí.
Cesta vlakem z ČB do ČK stojí 40,-, cesta autobusem 32,- , co k tomu dodat?
Nakonec jsme se asi po třech hodinách pěkně rozloučili s tím, že si moji známí si dají pivko a  případný pozdní oběd či odpolední včeři až v Budějovicích.
Že prý už to vydrží 😮