Den začal klepáním koberce na neobvyklém místě. Vyprášil jsem zase několik turistů a pak se dal spontánně do řeči s brigádníky dělající trdelník. Potom jsem procházel kolem dalšího a tam zase měli spoustu včel, které jsem mým klepadlem rozháněl. Při návratu domů jsem se potkal s pánem z army šopu. Setkání bylo oboustraně mnohem pokornější než minule.

Nabídl mi, abych mu zametl před obchodem. Dal jsem to jako vždy na Yesmena a souhlasil. Potřeboval hlavně zamést vajgly, kterých tma bylo jeden a půl, takže to byla spíše symbolická akce na usmířenou.

Následovala vymírající činnost vracení prázdných lahví. Namířil jsem si to k obchodu. 3 láhve jsem nesl v ruce a oni o sebe cinkali. Láhve o piva nebyli moje ale nechal je u minule u mě Eliáš. Při pokusu o vrácení se ukázalo, že láhve neberou a já netušil, kde je koupil.

Ve dveřích obchodu jsem potkal souseda Párka, který nám poradil ať to zkusíme ve vietnamské večerce. Tam je taky nebrali a mi už vůbec netušili, co si s nimi počít. Nakonec se nám je podařilo vrátit v supermarketu na hlavním nádraží v Praze.

Potřeboval jsem si vybrat pár oblečení a tak jsem si vzal mýdlo a šel k řece. Kolem projíždějícím lidem na kanoích jsem nabízel vyprání nejen oblečení ale třeba i peněz.

Opodál jsme u řeky potkali Bartoňovi. Jejich děti měli novou hračku – stříkací pistoli, jejichž dosah zkoušeli na kolem projíždějící vodáky. Z jakéhokoliv zasaženého vodáka měli radost a vodáci samotní s nevinnými dětmi neměli žádný problém a ještě se na ně usmívali.

Po dvou týdnech jsem se konečně utrhnul a udělal si čas na návštěvu zámecké věže. Byl jsem tam těsně před zavíračkou. Měl jsem sebou zlatou kartu od Katky. Ta však nějak nefungovala a tak jsem u turniketu prošel, když vycházeli nějací jiní návštěvníci.

Když jsem odcházel po zavíračce, tak už nikdo nešel a nakonec mně musel pustit pan vrátný, který mi vysvětlil, že bylo potřeba ještě nějaké jiné vstupenky. No důležité bylo, že jsem se tam dostal a vyděl Krumlov hezky z výšky.

V podvečer jsem si před domem udělal panáka. Nepamatoval jsem si jak přesně se dělá a tak kolem procházející paní s dětmi mi poradila a pak si se mnou rovnou zahrála. Pak se přidala nějaká slečna z Británie a nakonec místní bosochodec.

Najednou přišla paní Braunová, což je nějaká místní rodačka. Řekla nám, že panák na její ulici je už za čárou a tak mi nezbývalo než si za ní jít stoupnout.

Pověděla nám něco málo o historii, což bylo velmi poučné. Pokorně jsme jí s Péťou poděkovali za její názor a rozloučili se.

Aby toho nebylo moc, tak jsem si pověsil vyprané prádlo, umyl okna. Na konec dne jsem se vyfiknul na Araba a dal si procházku po městě a na večeři jako vždy kebab.