Matěj

Den proběhl celkem rutinně. Vnímám na sobě změnu týkající se způsobu užívání města. Začíná to být můj venkovní obývák. Je třeba být drzejší než turista. Veřejný prostor začínám skutečně užívat díky tomuto krumlovskému projektu. Trochu podpořit své venkovní sebevědomí a zkoušet, co bych rád ve městě dělal, přináší nové možnosti. Narážím na názor, že vodní bitva na náměstí nepatří nebo že se tohle a tamto ve veřejném prostoru nedělá. Podle mě jde o to, na čem se s ostatními aktuálními uživateli veřejného prostoru dohodnu.

Márinka se kamarádí s holkami Vaňků, nepamatuji si, že bychom ji někdy předtím nechávali takhle navolno. Tady ve skupince dětí normálně funguje v ulici za rohem, skákají přes švihadlo a podobně. To je prima. Krumlovské různé boční průchody a uličky a malá zákoutí jsou na toto skvělá.

Večerní transport jídla koupeného v supermarketu za městem z parkoviště do bytu v kartonové krabici byl náročný. Jednorázově výzva, ale rutinně bych to dělat nechtěl. Zavážet vlastním autem týdenní nákup ze supermarketu mi ale také nepřijde nejvhodnější. K nakupování každý den, jen to co potřebuji, ideálně jen z obchodů v ulici – maso od řezníka, pečivo od pekaře, zelenina od zelináře, by bylo potřeba změnit životní styl. Dovoz z potravinového eshopu je zase neosobní. Městská služba sdíleného malého vozítka, které vás odveze na nákup a pak s nákupem přiveze, by mohlo být řešení. Jedno vozítko by pokrylo daleko víc domácností. V Lublani takovému autíčku říkají Kavalír.

Hanka

Večer s návštěvou, co nám přijela, zkoušíme poprvé grilování, volíme místo u řeky. Nezdá se, že by to bylo nějakým zvykem místních, trochu se taky obáváme, jestli se vůbec grilovat může, ale nakonec to prostě jdeme zkusit s tím, že uvidíme. U řeky je kupodivu i přes všechno množství světla ve městě docela tma, ne že bych chtěla světelný smog ještě zvětšovat, ale zdá se, že v Krumlově to večer u řeky, kromě ostrůvku v úplném centru, spíš nežije. Bezva na dostaveníčko, ale na všechny ostatní aktivity moc ne.  Na grilované maso si svítíme baterkami a dokonce se u nás zastavuje i nějaký cizí pán se svými klobáskami, jestli bychom mu je taky neugrilovali. Je to moc fajn a já si říkám, že vlastně nerozumím tomu, proč nás tu není vedle sebe deset dvacet třicet, grilujících, sedících u lahve s vínem, piknikujících, a uvědomuju si, že pro místní je asi řeka v centru a večer opravdu něco zapovězeného.