Den dvacátý pátý – poflakování městem s bratrem výrostkem

London calling!

Mám jednoho mladšího bratra. Takového postpubertálního výrostka. Z generace mileniálů. Projekt ho zaujal a tak se cestou za kamarády do Londýna stavil podívat na paradoxy města, ulice překypující davy nájezdníků z východu, laciné (pozor, nikoli však levné) tretky či předražené zbytečnosti. Zvláště pak se přijel podívat, jestli a jak jeho starší bratr s rodinou provozují „normální život.“ Samotný příjezd je veskrze ryze český. Bezelstně si koupil od národního dopravce – Českých drah, lístek z Brna až do českého Krumlova. To, že však ČD zajíždí z Budějic do Krumlova prakticky jen jednou denně je trochu zrada na kterou nikdo zvlášť neupozornil. Tak nezbylo, než využít služeb pendlujícího soukromého dopravce a cestu z Budějovic do Krumlova tak prakticky zaplatit dvakrát. Slavně přijel někam za město na periferii. Nikde moc žádná zpráva, jak se dostat do centra. V dnešním mobilním věku jej hned naviguji. Jako vhodné místo k setkání nabízí se vyhlídkový Vyšehrad.

 

Vyšehrad

To je poetika, místo na kopci nad kinem. Krásný výhled na druhý největší hradní komplex v republice, město odtud má úplně jiný náboj. Ale ten Vyšehrad je nějaký divný. Je to squat jak hrad. Prý se tam před třemi týdny zabila nějaká holka, když vypadla z třetího patra. Město to tam prý hned nějak zabetonovalo. Jde o stavbu hotelového komplexu na velice lukrativním místě v dobré lokalitě z hlediska dopravní obslužnosti i blízkosti centra. Pod hotelem louka, výhled, paráda. Jen samotná stavba je archetypální noční můrou z dob reálného socialismu. Betonové kvádry, kovové zamřížování nouzově z kari sítí, kolem hadry, odpadky, zkrátka bez eufemismu opravdu nebezpečný a neskutečný bordel kol kolem vůkol. Zarostlé, divoké. Stejně tak i hlasy a zvuky zevnitř očividně obývané budovy. Vše působí nezdravě  a nebezpečně. Nejde o tajemno a dobrodružství jako v případě starého pivovaru. Tady jde o hnus a dlouhodobě neřešenou situaci. Tady jde o zdraví. Zde město jednoznačně zaspalo.

 

Přednášky

V projektu máme aktivní sousedy. Jeden postavil sluneční školu v Himalájích. Punkový srdcový projekt, na kterém si nakonec uděláte disertaci, na černo navzdory indické byrokracii a všem si splníte sen. Je to hezký, ale je potřeba projet živit i dál. Proto Honza Tilinger dělá různé akce, třeba jako včera přednášku o své škole v městské knihovně. Pokud podobným věcem fandíte, zajděte si na podzim třeba na Ivu Bittovou: https://www.ivatibettova.cz/

Druhý soused, cestovatel Pavlík je krapet šílenec, je to hodnej kluk, ale zatím se hledá. V různých výzvách. Toho můžete sledovat a bavit se jeho kousky na webu: http://www.paveladventurer.com/ Ten měl přednášku dnes večer.

Takže to vypadá, že když nemáte dostatek vyžití a příležitostí v letní okurkové sezóně, zařiďte si vlastní promítání, vlastní akci, sousedské divadlo, piknik… A je to. Není třeba skuhrat, že se nic neděje. Jaký si to uděláme, takový to je.

 

Co s načatým večerem? 

Pro děti jsme plánovali noční dobrodružnou hru, stopovačku s loučemi. Tak jsme pochodně potřebovali nejprve vyzkoušet. Zajímavé byly reakce kolemjdoucích, když pochodujete s hořící fagulí městem. Jedna paní se ptala, zdali chceme město (jež nebylo nikdy za celou historii dík svatému Floriánovi i místním aktivním hasičským spolkům a blízkosti řeky vypáleno) podpálit. S trochu šíleným výrazem jsme jí odpověděli, že jdeme upálit jen pár turistů, když je jich tu tolik. To vzala paní s povděkem a ještě nám požehnala na cestu. Když jdete v kostýmu s pochodní v ruce středověkým poloprázdným městem v noci, máte nějaký tajný úkol či misi a víte, že vás třeba někdo stopuje či někdo číhá za rohem, pak to vše dostane nový rozměr a vy jste najednou někdo jiný, v jiné roli a postavení, v jiné době… Takový zážitek, z kterého mrazí vzrušením a napětím. Dovedu si představit dobové ukázky života za Rožmberků, či strávit v kutně v rámci digi detoxu brigádu v klášterní ubikaci hrou na mnichy… Po běhání městem a vybití všech emocí  to vše bylo nakonec potřeba řádně spláchnout hořkým mokem u Dušků, kde dáte za sedm piv i s dýškem poctivé dvě stovky a zažijete u toho celou řadu folklórních kuriozit od převrhlých krýglů přes sledování pochodových cest mravenců na verandě hospody, vodácké historky i živou hudbu. Přirozenost, zemitost. jednoduchost, normálnost. Také je fajn ta Hradební, resp. „Ulice mezi popelnicemi,“ kde se mísí unylé a nablýskané pozlátko organizovaného prostoru města s místy řízeně i neřízeně nabourávanými kousky chaosu, penetrací do místního urban-paradigmatu vtipnými i provokativními nápady.

A pokud vám noční město nad ránem přijde jako mrtvé, všude je zavřeno a vám ještě něco málo před usnutím chybí, tak je to dozajista procházka hradním komplexem, který v tuto dobu můžete dlouho a nerušeně obdivovat. Dobrou noc.