Zajímaví lidé tvoří místo

V Krumlově bez problémů strávíte měsíc prázdnin, aniž byste měli pocit, že jste vše poznali a vytěžili naplno jeho celý potenciál. Je to opravdu neskutečně zajímavé místo plné zajímavých lidí (těch nezajímavých samozřejmě také). Někteří mi budou chybět. Je to fajn pocit, když jdete po ulici a co chvíli se s někým známým pozdravíte a potkáte. Tím, že výraznějších postav ve městě je řádově jen pár, zjistíte, že Vnitřní město je v podstatě taková vesnice, kde po chvíli víte, kde kdo bydlí a kdo co dělá. Smalťák, Mára ze Strojovny, Párek, paní Konvalinková, Prokopcová, Šmejkalová, Davidová, Braunová, Jirka Bloch, Petra Lewis, pan kastelán, zlatníci a klenotníci, paní čokolatérka, Kuchtovi, Princ, Duškovi, Votřel, Kúča, vodník z kašpárkem, zpěvačka Yuki, kavárník Ondřej, cukrářka, Lenka od sousedů na Fortně…. nesourodé a zajímavé, jako život sám. Bude mi to chybět, jednotliví lidé i místo samotné.

Nakonec i během posledních dní července, zdá se, utvořili jsme zajímavou komunitu také v rámci sousedů zapojených v projektu. Sdílíme své zážitky, podněty i strasti. Hlídáme si navzájem děti. Společně si vaříme jeden pro druhého. Trávíme čas na některých akcích, po večerech popíjením, jindy hraním deskových her či debatami u ohně. Či jen tak klábosením a glosováním jak projektu, jeho realizace, tak i činností, jež jsme utvořili a cestami, jak vše uchopit. Nebo plánováním akcí společně. Je to stále otevřené v průběhu volně k dispozici dle naturelu účastníků. Někteří poctivě dřou normální život tím, že tráví svou šichtu před kamerami na monitorovaných místech, jiní o to víc networkují s místními po hospodách a tahají různé historky a zajímavosti z podsvětí. Jiní prezentují sebe sama nehledě na projekt a jeho výzvy. Jiní se rádi konfrontují. Je to různorodé. Každopádně každý ze sousedů v rámci projektu je něčím zajímavý.

Sámoška na Latránu

Po nějaké době oceníte skryté a nedoceněné výhody tohoto podniku. Sic je jsou jediné potraviny v centru dražší a mnohdy ve špičce plné, tak stále zde můžete slušně žít třeba mládenecký život bez dosahu nadnárodních řetězců věrni tomuto krámku (pro objem větší rodiny je potřeba opravdu nakoupit za městem – nejspíš v shopping mallu Domoradice). Berou tu stravenky. Když vás po pár dnech znají, dají vám i na sekeru – a to klidně čtyři stovky. Koupíte si klobásku či sekačku? Hned vám nabídnou, že ji ohřejí v mikrovlnce. Teplý bůček s hořčicí? Stokrát lepší, než ty podělaný trdelníky… Otvíračka hned za kuropění. Nejdostupnější pivko ve městě.

Tvořím, tedy jsem / reaguji, ustupuji… 

Pokud se budeme bavit o duši místa, o energii Krumlova, zase se vracíme kruhem zpět, kde jsme začali  –  k ekonomice a penězům. Proč je Krumlov tak neskutečný? Protože do něj jeden z nejmocnějších rodů tehdejšího Českého království narval veškerý svůj um, píli, odhodlání, lesk, energii a prostředky. Potřeboval se prezentovat, expandovat. Baťa tehdejších dní, renesanční Jakub Krčín z Jelčan výrazně nakročil k ekonomickému rozpuku. Žel sami Rožmberkové to krapet přehnali a ač byl Vilém málem polským králem, stálo je to gatě a labutí píseň Petra Voka, byla taktovkou na tepu doby, jež byl následně výrazně poznamenán reformací a náboženskými spory třicetileté války. Poté panství udržovali chvíli Eggenbergové, následně drahně generací Scharzenbergové. Vše mělo svou tradici – zámecká garda, honosné akce v Bellárii, pivovar panský i městský. Kupříkladu dům na Latráně, kde žijeme, byl obchodníka se suknem. Sukno se produkovalo a máčelo v terasách pod katedrálou. Papírny ve Větřní a na Plešivci. Těžba grafitu. Ekonomika Českého Krumlova měla řádnou dynamiku i za první republiky. V rozpuku. Tvář místa dnes? Tolik akce, podnikavosti a tvorby kolik vidím z minulosti (třeba hezké si na ni zajít do Regionálního muzea) z dnešního Krumlova vidět není. Je rozdíl mezi dravostí, tvorbou a výkonem, či jen reakcí, přizpůsobením na globální trendy a vegetováním Krumlova. Jaká je tvář ekonomiky Krumlova dnes? Že si v Horní Bráně lidé přestavují domy na penziony? Že máme všude čínské restaurace (v lepším případěě unylá předražená česká jídla) či obchody s jantarem? Vyděláváme na parkovištích? Není to trochu málo? Žít z minulosti, z turismu, reagovat a konzervovat, co jsme zdědili? To samozřejmě ano, jen mi to prostě přijde nedostatečné. Stačí se podívat na význam Krumlova před pěti sty lety a dnes. Pokud chceme vykročit dál, musíme vyjít ze stínu a jít o krok napřed.. Snažit se a tvořit. Být sami sebou, nehledě na křiklouny, kteří budou lamentovat, že zase něco nejde či je to nepatřičné…

Zkrátka Perla na Vltavě, klenot Jižních Čech není jen relikt minulosti, může to být velice živé tvůrčí místo. Potenciál má, jen jej nenaplňuje tak, jak by mohl. Přitom stačí trochu vize a otevřenosti – třeba zpět k odsunutým sousedům z Němec a Rakous. Zapojit a oživit zpřetrhané vazby. Podpořit místní podnikání. zkrátka navrátit lesk té oprášené perle… Lesk není totiž jen laciné pozlátko na povrchu (rozuměj fasády a výhledy), ale obsah, jiskra a jedinečnost daného místa. Zážitky, drive a život sám.