13.8.

Svačíme na Latránu a k našemu stolečku přichází indická turistka s dotazem, zda si může přisednou. Samozřejmě kýváme, že ano.  Po chvíli přicházejí její spolucestovatelé a za chvíli, ani nevíme jak, jsou všechny naše židličky obsazeny unavenými Indy. Vyndávají si svačiny – pytlíkové polévky a horkou vodu z termosek. Z našeho stolečku mizí sudoku a naše hrnky od kafe a začíná se plnit indickými dobrotami. (Hezky to voní, bohužel nenabídli.)

Odpoledne na náměstí vyhlásíme „bojovku“.  Dáváme si za úkol zjistit, zda voda v kašničce pod kostelem, u ZUŠ, je pitná.
Úkol se to zdá být lehký, ale nebylo to jen tak.
Nejdříve jsme se ptali místních. Nikdo to nevěděl přesně. Domnívali se, že pitná je. Avšak v informačním centru na náměstí nám řekli, že si myslí, že v celém Krumlově není žádné pítko s pitnou vodou.
Zavolali jsme proto na hygienickou stanici. Zde nám řekli, že si máme nechat udělat rozbor vody. Po vysvětlení, že se chceme pouze napít, jsme byli odkázáni na radnici, nebo ČEVAK.
Blíže to máme na radnici. Přesto, že jsme nevěděli, kam máme přesně jít, vlezli do prvních otevřených dveří a vyrušili zaměstnance radnice z práce, setkali jsme se s vlídností a se zájmem. Úředníci na radnici nás ochotně vyslechli, zatelefonovali na několik míst a potvrdili, že voda v kašničce je stoprocentně pitná. Poděkovali nám dokonce za upozornění na to, že ve městě nikdo zatím přesně nevěděl, zda se voda dá pít.
Byli jsme spokojení, že jsme nakonec dosáhli cíle a rozhodli jsme se, že kašničku označíme..