Český Krumlov je krásné, vyjimečné a romantické město. Není divu, že se do něj návštěvníci jen hrnou. Centrum města a hlavní trasy na zámek jsou tedy pro turisty, pro cizince. Lidé, kteří zde poskytují služby cizincům, jim vycházejí všemožně vstříc, což dokazuje abnormální množství obchodů se suvenýry, zlatem, trdelníky, množství restaurací, hotelů a pensionů. Zarážející je také velké množství taxíků a shuttle busů, zahušťujících zácpy v uličkách a na mostech, které vytvářejí davy mnohdy neomalených turistů. Někteří z nich, jakoby ani neměli základy slušného chování. (Pouštění dronů ve městě či přímo do oken).

Mají zde svoje místo ještě lidé, kteří tu „jen žijí“, nepodnikají, nic neprodávají? Jsou ochotni smířit se se stávajícím stavem, nebo mají pocit, že je turismus válcuje a jsou ve městě nežádoucí?

Pokud zde mají žít, pak by se měly vytvořit příznivé podmínky i pro ně. Žijí přece ve městě, mají tedy nárok na služby jako obyvatelé každého jiného města.  Měly by se jim také poskytnout kompenzace, úlevy či slevy za nepohodlí, které musejí snášet.

Možná tak, jak se uvažuje o regulaci návštěvníků města a zámku v součinnosti s cestovními kancelářemi, bylo by možné prostřednictvím cestovních kanceláří informovat turisty o zásadách chování v tomto krásném městě.

Obyvatelé do centra Českého Krumlova určitě patří, a doufáme, že se najde řešení, aby zde mohli nerušeně žít.

Ráno se probouzíme se sklíčeným pocitem – dnes to bude náš opravdu poslední den „normálního života“ v Českém Krumlově. Nemůžeme však ustrnout v chmurných myšlenkách, neboť nás čeká ještě hodně práce.

Od rána uklízíme a balíme v Široké ulici i na Latráně.  Vše probíhá v trochu nervózní atmosféře, protože po poledni nás očekává Česká televize s přímým přenosem. Vše ale dopadlo dobře a ještě jsme dokonce natáčeli záběry do večerních zpráv z regionu.

Po odjezdu České televize začínáme s nakládáním věcí do auta.  Zjišťujeme, že se nám všechny věci do auta nevlezou, a tak musí taťka jet domů a pak se pro nás a zbytek věcí vrátit.
V tomto čase do-zabalíme všechny ostatní věci a vyrážíme s maminkou naposledy do ulic Českého Krumlova. Loučíme se s paní Hanou.

Ještě navštívíme naši známou, paní, která nás hned na začátku pobytu zásobovala zeleninou z vlastní zahrádky. Také ji zajímají naše pocity z pobytu. Stěžuje si, že ač žije na okraji Krumlova, nemá tam klid jako kdysi. Cizinci jí lozí i na zahrádku. Také jí mrzí, že už si nemůže dojít nakoupit do masny nebo zeleniny na Plešivci, protože tyto obchody jsou už dávno zrušené. V centru se nepotkává se svými známými, protože do středu města již nechodí.

Pak procházíme ulicemi, ve kterých jsme dennodenně chodili, procházíme kolem domů, které už tak důvěrně známe, procházíme kolem hudebníků na mostě, jejichž tváře jsou již jako tváře našich starých známých.  Cítím svíravý pocit, a bojím se, že už město z pohledu místního obyvatele nikdy neuvidím.  Myslím, že podobné pocity má i maminka, podívala se totiž na mě stejně smutným pohledem a říká mi:
„Budu sem muset jezdit častěji, aby mi Krumlov nechyběl“.

Připadalo nám, jako bychom opouštěli město, ve kterém jsme strávili celý svůj život.

Po dvou hodinách se vrátil táta. Všechny věci jsou naložené. Usedáme do auta u vchodových dveří do domu, který byl po celý měsíc naším příbytkem a nyní je z něj jen prázdný a smutný byt.
Naposledy se loučíme se štábem, který nás po celou dobu dokumentoval, loučíme se také s Kačkou – koordinátorkou projektu.
Loučíme se s Krumlovem.
Děkujeme všem za krásně prožitý „normální“ měsíc v Českém Krumlově.

P.S.

V jednom z minulých deníků jsme slíbili, že uveřejníme video, které vytvořil pod dojmem návštěvy v Českém Krumlově pan režisér T. Váňa. Zde je tedy jeho reminiscence:

V Českém Krumlově jsme byli dva týdny. Pohybovali jsme se až na výjimky v nejužším historickém jádru. Pro nakupování potravin jsme využívali obchodní zónu se supermarkety na okraji města. Projekt UNES–CO nás posunul dále k sebevědomému bytí ve městě. Z uživatelů města 1.0 jsme se stali uživateli města 2.0. Od projektu nelze čakat absolutní spásu. Logická úvaha převedená do náročné reality v benátském pavilonu vysoce atraktivní – zčeření vody, ve kterém je potřeba dále pokračovat. Úspěšnost pro samotný Krumlov bude stát na nasazení jedinců, kteří budou dále investovat vlastní energii. Vůči turistům nechováme velkou averzi, protože kdo dnes není turista? Budeme člověka, který nikdy nikam nejel, obdivovat a chválit nebo se mu vysmívat? Také jsme benevolentní k nepořádku ve městě, které je právě více městem, čím více je zde dění a vzájemného tření.

Chtěli by lidé v centru skutečně žít a nebo jde jen o romantické přání, které by ve skutečnosti ztroskotalo při aplikaci dnešního způsobu života na danou formu z kamene a cihel? Žít v v historickém jádru města vyžaduje jiný životní styl, možná pomalejší a skromnější. Žít v historickém centru nebo na okraji města je jako jít pěšky nebo jet autem. Při ohlížení zpět nás napadá následující:

Nerozlišovat realizaci „věcí“ PRO TURISTY × PRO MÍSTNÍ, ve městě kde se dobře žije místním, se bude dobře pobývat i turistům a naopak.

Nabídnout turistické cíle i na krumlovské periferii, budované na kvalitním podání příběhu například o sídlišti a pod.

Zpřístupnit městské byty veřenosti před rozhodnutím co s nimi dále bude, podnítit zvědavost a zájem o ně. Inspirace například festivalem OpenHouse.

Udělat z centra pobytový prostor, kde je příjemné trávit volný čas, nejen vyřizovat administrativu.

Neuzavírat veřejně přístupný prostor pro konání akcí s placeným vstupem na dlouhou dobu (festival hudby).

Kromě dětských hřišť rozšířit nabídku pro všechny a soustředit se i mimo centrum. Piknikové stolky, ohniště …

Obnovit pítka s pitnou vodou.

Podpořit bezbariérové užívání města – konzultovat s koncovými uživateli.

Podporovat obyvatele v různorodých aktivitách, které by chtěli zkusit. Radnice může vyčlenit částku v rozpočtu na malou dílčí podporu, pozitivní motivace. Například Gebietsbetreuung ve Vídni: https://www.gbstern.at

Vybudovat neformální zázemí pro koupání v řece, molo, jednoduché říční lázně.

Zorganizovat architektonické soutěže (klidně studentské) na konkrétní místa i obecné na celé město.

Zachovat kvalitu výhledu za „humna“ – zaplnit prázdné byty namísto výstavby dalších.

Zvážit nutnost dalších regulaci „přírodních“ městských prostorů, jako například břehů řeky. Ponechat ve městě i „divočinu“.

Zkusit alternativní zásobování centra (sdílené zásobování, pojízdná sámoška, trhy).

Vybudovat pěší lávku přes řeku (např. náplavka u pivovarských zahrad s druhým břehem), přívoz, bikesharing.

Pracovat na vzájemném propojení centra a širšího okolí – prostupnosti atraktivní pro různé druhy přepravy (pěší, cyklisté, mhd).

Děkujeme, Krumlov je krásný a fajn, těšíme se zase na viděnou.

Janských

Ráno jsme ještě stihli vyběhnout na Křížovou horu. Celý měsíc jsme se na ní dívali a mysleli jsme si, že je moc moc daleko. Není. V devět jsme už byla na Široké ulici a dávala jsem rozhovor pro místní televizi.

Po obědě  se balí a vzniká chaos a panika. Začínám se obávat, že se nikdy nevystěhujeme. Je nám smutno, začíná pršet, což umocňuje odjezdovou náladu. Nejstarší Maruška neustále opakuje, že už se těší domů, já se netěším vůbec. Vím co mně čeká: https://www.youtube.com/watch?v=-4Y4_gNKtcY&feature=share

Bylo potřeba je všechny poslat ven, jinak bych to nesbalila. Mirek vozil věci na káře. Otočil to 6x!

Holky ještě odpoledne stíhají představení v otáčivém hledišti. Můžu jenom vřele doporučit!

Večer kolem 19 hod se ještě všichni sousedi a kamarádi scházíme a loučíme se. Celé se to protáhlo a domů odjíždíme až ve 22:45 hod, do UH jsme dorazili před 3 hod.

Shrnutí:

• Český Krumlov je jedno z nejčistších měst jaké jsem poznala. Ano, je pravda, že koše přetékají. Je na zvážení, zda košů nainstalovat více, mám zkušenost, že čím více košů, tím více odpadků. Koše jsou u občerstvení a ty kapacitně nestačí, ale nikde jinde po městě odpadky nejsou! Turisté i místní jsou ukáznění a své odpadky si odnášejí. Ve městě se o úklid stará úklidová firma, a denně město zametají, sbírají cigaretové nedopalky atd. V celém městě na zemi nenajdete žvýkačku! Problém vidím, ale při venčení psů ve městě, nosit si hovínko v kapse půl dne -žádná sláva.
• Český Krumlov je velmi bezpečné město. Vzhledem k tomu, kolik projde městem turistů, je to až s podivem. Několikrát jsme před domem na hlavní pěší třídě nechali zapomenuté věci, nikdy se nám nic neztratilo. Některé pokusy byly na turisty nastraženy schválně, jiné, jako třeba zapomenutý mobil, byla naše nezodpovědnost. Nikdy se nám nic neztratilo. Prodavači z krámků občas odběhnou a můžou si to dovolit. Za mě jako super. Kromě toho, můžu bezstarostně nechat hrát si děti na ulici.
• Výtky se týkají přílišného osvětlení a hluku. Ale na vesnici mě zas ráno budí drůbež-všude je něco…
• Z centra je to kousek k řece, úžasný relax. Kousek na dětské hřiště a kousek do Pivovarské zahrady-škoda, že je otevřená jen někdy. Ačkoliv jsem si stěžovala na osvětlení, cesta u  řeky není osvětlena a je to tam večer o hubu :-). Přiznávám, že jsem se tam báli. ( z Nového města kolem Pivovarské zahrady až k Pivovaru). Jistě by stálo za to, popřemýšlet nad nějakou klidovou zónou pro místní-pláž, molo…)
• Doprava-beru to tak, že vše je vykoupeno něčím. Auto si u domu nezaparkuji, hold Vítkovci nepočítali s automobilovou dopravou. Co bych ale určitě zakázala, je vjezd taxikářům. Turista je obeznámen do čeho jde, a proč by ten, kdo má peníze, si měl vozit zadek? Jediné povolení pro vjezd, by měli mít místní a ZTP, zásobování bych omezila časem. Přece nechceme, aby se po tak krásném městě vozili turisté v autech!
• Ve městě je málo obchodů, které by nalákaly místní do centra. Za měsíc toho člověk moc nepotřebuje, nouzí jsme netrpěli, bohatě naše nároky pokryla jednota a drogérie, ale jistě by to stálo za zamyšlení, zda zlatnictví již nebylo dost.
• Docela by se mně líbila představa zabydlet město studenty. Bydlela jsem rok v centru města Olomouc jako studentka, velmi mně to připomínal teď ten Krumlov.
• Jak nalákat místní, jedině snad koncerty a vystoupení místní ZUŠ na náměstí, různé festivaly a slavnosti-ale pro místní!!!, ne předražené pro turisty.

Shrnutí na závěr: pokud bych měla možnost druhé volby, jistě bych do projektu unes-co šla znovu. Velké dík patří všem místním, kteří nás tolerovali a nechali nás ve městě bydlet. Taky děkuji všem sousedům a kamarádům, které jsem poznala. Zjistila jsem, že svět se netočí jen kolem dětí, školství, chemie, policie, hasičů a vína, a že i umění, může mít větší rozsah, než jsem si myslela 🙂

Hned po ránu, poněkud nervózně, čekáme v Široké ulici společně s Vaňkovými na Českokrumlovskou televizi. Odpovídáme na otázky týkající se projektu a života v Českém Krumlově.

Počasí je pošmourné, prší, a to nám na náladě nepřidává, zvlášť když si vzpomeneme, že už zítra z Krumlova odjíždíme.  Věnujeme se úklidu našich dočasných příbytků v Široké a na Latráně.
Snažíme se zabalit nepřeberné množství věcí a divíme se, jak jsme sem mohli toho tolik dovézt.

Už dnes večer odjíždějí Vaňkovi. Společně ještě chvíli posedíme a vypijeme poslední společné kafe. Myslím, že jsme si na sebe za ten měsíc hodně zvykli a bude se nám stýskat.
Loučení je smutné, nechybí ani slzy. Tak šťastnou cestu Vaňkovi, doufáme, že se brzy uvidíme! Bylo nám s vámi dobře, jste moc príma akční rodina, máte spoustu originálních nápadů a úžasné děti!

V úterý máme volno, a tak nemusíme ráno spěchat. S plným košíkem jídla a pití si vyrazíme na piknik do parku. Před snídaní se trochu protáhneme. V „Jelence“ v dopoledních hodinách potkáváme pouze několik pejskařů a všude se vznáší vůně spadaných hrušek, jablek a švestek.

Po snídani si uděláme procházku s focením po zámecké zahradě. Zde už je docela rušno. U jezírka hraje hry dětský tábor a okolo se motá vodníček, zvláštní postavička, kterou potkáváme snad každý den v ulicích Krumlova.

Velkou radost nám udělalo setkání s dcerou naší bývalé kolegyně, kterou jsme mnoho let neviděli.

Ve čtyři hodiny máme schůzku s paní Šedou v Široké ulici. Vyprávíme jí naše zážitky a dojmy po měsíci v Českém Krumlově.

Ve středu absolvujeme zajímavé focení s  fotografem panem Romanem Francem.

Měsíc utekl jako voda, a tak nás večer čeká posezení na rozloučenou. 🙁

Odjezd. Každá rodina, brigádník přinesli do Krumlova svou osobytostí a názory něco jiného. Díky tomu se každý měsíc vyvíjel jinak a probíhal v jiném duchu. Jsem neskutěčně vděčná, že jsem mohla být součástí tohoto projektu a setkat se s neskutečnými lidmi, kteří mě inspirovali.

Ahoj Krumlove… někdy příště.
Lucka

Tak nám postupně odjíždí známí, rodiče a i my se chystáme domů. je až děsivé, jak si člověk zvykne na místo kde bydlí. Domů se mně nechce, najednou mám pocit, že jsem tu nestihla nic na co jsem se těšila, nestihla jsem nic co jsem stihnout chtěla.

Dopoledne vaříme bramborový guláš, příprava surovin se odehrála před domem.

Přes oběd tu byl děsný chaos. V bytě 2+1 se ocitla návštěva z Orlických hor (4lidi), moji rodiče (2), my(6), Katka Šedá, fotograf – ten byl stěžejní, Katka Kuchtová, čtyři kamarádi od filmu, no hotovo. Moje nervy, omlouvám se všem, kterým jsem se nevěnovala tak, jak bych si představovala, abych se jim věnovala. No hrůza. Fotili jsme se v koupelně, prý je to pěkné…pěkné? Mirek byl „nadšený“, fotil se do půl pasu nahý!!! 🙂 Dali jsme si oba po štamprli, jinak by to s námi seklo 🙂

Večer nás čeká rozlučka s kamarády, divadlo..

Přijel Mirek, moji rodiče ještě neodjeli a máme tu návštěvu z Orlických hor. Pobyt tady dostává úplně jiný rozměr, každý přichází s jiným nápadem, jiným řešením. Navštívila nás i Katka Šedá. Povídáme si před domem a diskutujeme, zda by jsme vůbec něco změnili na Krumlově. Buď jsem extrémně přizpůsobivý člověk nebo nevím. Po měsíci si nejsem jistá, zda bych něco měnila. Záleží na místních, jaký si tu vybudují prostor pro žití. Mně osobně tu chybí společenské centrum, kde by byly plesy, rodinné oslavy a různé piatiky, kde by si děti hráli když prší, kde by mohly být přednášky jednotlivců atd. Příliv nových obyvatel? Levné byty? Nevím co by do města přitáhlo víc lidí. Proč se přetlačovat s turisty, když můžu mít svůj klid mimo centrum? Myslím, že jediný kdo to skousne jsou starousedlíci a ti tu téměř nejsou a nebo studenti. Jedním z mých nápadů je, umístit sem do centra více škol, klidně i pobočku vysoké školy z Českých Budějovic. Tvůrci, umělci a studenti, ti by tu byli ve svém živlu. Já jako maminka se 4 dětmi si nedovedu přestavit, že bych z centra vedla děti do školky a školy, šla si pěšky pro auto a do práce, pak zas domů s nákupem atd.

Děti se naší diskuse nechtěli účastnit, a tak si šli hrát do pivovarských zahrad. Připomínka: nechápu otvírací dobu tohoto prostoru , ani proč tam nemohly být děti bez dozoru. Jinak je to úžasné místo v centru města.

Dopoledne jsme strávili na náměstí. Celý červenec jsem se připravovala do Krumlova tím, že jsem vypisovala zajímavé hry pro děti. Dokonce jsem si koupila encyklopedii her do města. Tak 27.8. bylo potřeba do ní sáhnout 🙂

Kupodivu to mě i děti velmi bavilo a opravdu jsme se zabavili. Hráli jsme hry na rádio: děti jsou rádia, já si jdu vybrat do obchodu a postupně je zapínám. Každé zapnuté rádio (dítě), hraje, mluví, zpívá, podle toho co zrovna vysílá. Nakonec si vyberu to nejlepší, dotyčné dítě se se mnou vymění a bude zase pro změnu ono tím, kdo si bude vybírat.

Další hra se jmenovala „Přijela babička z Číny, to mně přišlo velmi vtipné vzhledem k tomu, kolik je tu lidí z Asie. Upozorňuji, že tuto hru jsme nevymysleli, ale opravdu vyčetli v encyklopedii. Takže vyvolávač zavolá:“Přijela babička z Číny, přivezla škopíček špíny a v ní plavalo písmenko K. Děti se rozeběhnou, a hrají na honěnou, domeček je vše co začíná na písmenko K.

Třetí hra se jmenovala „Na čem pojedeš“. Děti měli přiděleny názvy zvířat, jedno z nich nevědělo jaké máme zvířátka ani jaké zvířátko je ono samotné. Neznalého dítěte jsem se zeptali na čem pojedeš, pokud se trefil do někoho z nás musel ho dotyčný vzít na záda a oběhnout náměstí. Pokud se trefil při výběru do sebe samého, šel po čtyřech.

Odpoledne jsme odpočívali na Latránu. Měla jsem na návštěvě rodiče, a tak jsme si kafíčkovali a hráli karty před domem.